Z Broumovského urbáře 1676

    Broumovské panství čítalo 19 obcí. Převažovaly v něm selské usedlosti, počítané na lány a dělené podle počtu potahů. Velký sedlák měl k dispozici 2 spřežení, střední 1,5 a malý 1 spřežení. Podle potahů byly vyměřovány také robotní povinnosti.

    V roce 1677 vlastnil broumovský klášter 7 dvorů. Patřily mezi ně dvory v Meziměstí a Vižňově. Podle údajů nebyli ve dvorech chováni tažní koně, z čehož plyne, že  veškeré zemědělské práce prováděli poddaní. Úroda byla v porovnání s výsevem třikrát větší.

    Panští úředníci mohli stanovovat robotu podle potřeby, přičemž nebylo možné se z ní natrvalo vyvázat. Poddaní se mohli vykoupit pouze na jeden rok. Cena výkupu však byla značná. Pro velké sedláky to bylo 40 zlatých, což v přepočtu představuje takřka dvanáctinásobek ročního příjmu za usedlost. Poddaní proto často volili cestu zběhnutí, ale i proti tomu se vrchnost pojistila. Uzavřela smlouvy se sousedními panstvími o vzájemné výměně zběhlých poddaných. Pokud se chtěl poddaný vystěhovat, musel volit cestu výkupu. Za muže to bylo 17 zlatých, za ženu 11 zlatých. Pokud se jim do roka narodilo dítě, patřilo ještě vrchnosti. Vrchnost si na práci brala z vesnic sirotky, později i děti od rodičů a nutila je pracovat ve dvorech. Robota se týkala i výminkářů, a to v takovém rozsahu, jaký měli vyměřen před odchodem na výminek.

1. Několik mil cesty od města Broumova leží obec, která se nazývá Wiesen. Odkud toto jméno pochází, není známo, jelikož tato obec, stejně jako ostatní od počátku ke klášteru nepatřila. Bezpochyby patřila k šlechtickému sídlu, potom k Meziměstí (Nieder Wiesen). Hraničí na jedné straně směrem ke Slezsku se Starostínem, na druhé straně s Ruprechticemi. Na konci horní části vesnice se proti půlnoci rozkládají lesy.

2. Před pravděpodobně 80 lety byla vesnice pronajata městu Broumovu, které ji nějaký čas potřeboval jako dědictví ERBE PLENO IURE DOMINI. Brzy po českém povstání, na základě pozemkové a vrchnostenské dědičnosti, byla připojena zpět ke klášteru.

3.Voda v lukách pochází z pramenů a částečně se sbírá ve třech menších rybnících, které jsou vybudovány na potoce: Horní s násadou až 3 kop kaprů po tři roky, Střední, o něco menší, s násadou 2,5 kopy kaprů a Spodní, který se nachází hned pod ním s násadou 4 kop kaprů. Odtok z něho vede do Adelteich v Meziměstí. Rybníky mají velký význam při nedostatku vody v létě, kdy slábnou a vysychají prameny a jejich voda je v nouzi velice potřebná.

4. Kostel, jako filiální, patří administrativně z dávných dob k Vernéřovicům. Byl znovu obnoven na základech ze dřeva a rozšířen. V roce 1672 byl z titulu p. opata Thomase, toho času vládnoucí vrchnosti, posvěcen k poctě sv. Anny. Před tím to byl malý a úzký kostelíček.  Nemá však faru, ale Widmet /Widmut/, což byl statek se závazky k faře. Pan farář z Vernéřovic má místnůstku k pobývání ve škole.

5. Vrchnostenský statek, který se nachází na dolním konci vesnice, je jednoduché a skromné stavení. Šolcovna, se svojí svobodou, se nachází pod číslem 5.

6. Z dávných dob svobodná zahrada v č. 8.

7. V tomto čase je postaveno 29 hospodářství povinných robotou, ze kterých je několik vedlejších bez budov, ale s povinností roboty. Povinnost roboty má 22 domkářů. Obecní domek a kovárna patří šolcovi.

Vižňovské hospodářství, je osvobozeno od roboty. Ve vesnici k němu náleželo ještě jedno hospodářství, které bylo v 1624  prodáno. Z titulu opata Johana Bennone bylo vykoupeno Christofem Rufertenem za 1 200 kop grošů. Je ve špatném stavu, jelikož zde v tomto čase nebyl držen šafář ani šafářka, pouze dvě děvečky a jeden čeledín pro zaopatření dobytka. Šafář z Meziměstí vykonával v hospodářství pouze inspekce. V hospodářství se chová velký žlutý dobytek. Je chováno a přes zimu drženo až 30 kusů. Sadba v tomto hospodářství není také velká. Země je tvrdá a hodí se jen pro žito a oves, pro výsev až do 25 korců. Hospodářství nemá žádný velký výnos. Chová se při něm jenom několik slepic.

1. Michel Ansorge v roce 1655 vyměnil s Mathesem za staré zlaté.

2. Baltzer Waltzel 1641 koupil od vdovy po Casperu Walzels za 55 kop grošů.

3. Mathes Winter 1675 koupil od vdovy po Georgu Winters za 90 kop grošů.

4. Göntzel Valtin 1668 koupil od Balzera Heinzelina za 40 kop grošů.

Kostel ve Vižňově. V roce 1672 byl z titulu p. opata Thomase od základů rozšířen a postaven, vysvěcen k poctě sv. Anny. Před tím to byl malý a úzký kostelíček. Nemá žádný farní dvůr, ale „vidmet“ za kostelem, který pan farář z Vernéřovic udržuje a pronajímá, jelikož u něho nejsou hospodářské budovy ani  se nechová dobytek.

Škola 1673 shořela. Obec ji nechala znovu postavit s malou místností pro pana faráře, aby měl kde pobývat, když zde soužil bohoslužby.

5. Šolcovna 1674 ji koupil Hans Pohlen od vdovy po George Sagners a poručila si za ni 350 kop grošů. Z počátku platil daně: z dovozu vína 3 zlaté, za svobodnou pekárnu 21 krejcarů a z kovárny 21 krejcarů. Od roku 1653 měla Šolcovna „Privilegium confirm“ z titulu opata Augustina na svobodné pečení, obchod s moukou a kovářské práce. Stejně jako ostatní šolcové byl i  zdejší šolc osvobozen od roboty a mohl čepovat pivo.

6. George Deüse 1675 koupil od vdovy po Mathes Widmans za 90 kop grošů.

7. George Ansorge 1662 koupil od Balzer Walzeln za 120 kop grošů. Značka S dům v zahradě.

8. Svobodné hospodářství. 1636 koupil George Göntzel od vdovy po Christof Winters za 200 kop grošů. Poznámka: Tento majitel byl ve vesnici šolcem a když šolcovství prodal, toto hospodářství si ponechal.

9. Mathes Bürcke 1656 koupil od Martin Sagnern za 415 kop grošů.

10. George Opitz 1662 koupil od Casper Kleidlern za 160 kop grošů.

11. Hans Schnabel 1675 koupil od Casper Grossern za 120 kop grošů.

12. Hans Heintzel 1656 koupil od své matky Michl Heinzel za 150 kop grošů.

13. Thobis Möller 1651 koupil od vdovy po Fridrich Mayers za 124 kop grošů.

14. Mathes Ringel 1651 koupil od George Hofman za 150 kop grošů.

15. Hans Mentzel 1662 koupil od vdovy po Mathes Mentzels za 100 kop grošů.

16. George Waltzel 1635 koupil od vdovy po George Grossers za 9 kop grošů.

17. Baltzer Riedel 1653 koupil od Jacob Opitzen za 30 kop grošů.

18. Hans Ringel 1661 koupil spolu s vedlejším horním polem, které leželo ladem vedlejšími  pozemky  pod značkou ( od Lorenz Ringeln, svého otce, za 200 kop grošů. Náleží k dědičnému hospodářství supra N. 18, které je zahrnuto do kupní smlouvy.)

Dům v zahradě.

19. Thobis Strauch 1675 koupil od vdovy po Zachris Menzels za 130 kop grošů.

20. Hans Merckel 1674 koupil k válečné době od Casper Kreidlern za 2 kopy grošů.

21. Hans Winter 1669 koupil od Fridrich Mayern za 150 kop grošů.

22. Casper Öltner 1652 koupil od Baltzer Geislern za 90 kop grošů.

23. Baltzer Ansorge 1648 koupil spolu s vedlejším statkem pod značkou ? od Georg Strumbs Creditoren za 50 kop grošů. Vedle ležící hospodářství. Je koupeno spolu s dědičným hospodářstvím ležícím v horní polovině a zůstaly mu zvláštní daně.

24. Hans Rudolph 1667 koupil od Hans Vogern za 33 kop grošů.

25. George Grosser 1659 koupil od George Zwirschken za 51 kop grošů.

26. Mathes Opitz 1659 vyměnil s Christoph Strauchen. K tomu dal dům a 45 kop grošů.

27. Daniel Mayer 1676 koupil od Heinrich Mayern za 25 kop grošů.

28. Hans Rudolph 1675 koupil od Hans Ringeln za 24 kop grošů.

29. Nickel Opitz 1650 koupil spolu s vedlejším hospodářstvím od Caspera Schnabeln za 10 kop grošů.

Značka & Vedlejší hospodářství. Je koupeno spolu s obytným hospodářstvím supra N. 29 a bylo až do dneška osvobozeno od roboty.

30. Kasper Schubert 1674 koupil od Melcher Sturmen za 20 kop grošů. Poznámka: V roce 1677 rozsudkem soudu byl hospodář nucen rezignovat na hospodářství, protože plně nezaplatil. Prodávající také nechtěl přijmout a postrádal 10 kop grošů. Rozsudkem ho prodali Hans Ansorge za 4 kopy grošů. K tomu zůstala 1 kráva a 2 korce k osetí. Toho roku 1. září statek shořel. Oheň vyšlehl ze stodoly.

31. George Brandis 16.. koupil spolu s vedlejším hospodářstvím pod značkou ? od ......   vedlejší hospodářství. Je s předcházejícím dědičným statkem č. 31 koupen a osvobozen od roboty. K odvodu mu ale zůstaly vlastní daně.

Kovárna. Tato kovárna svými privilegii dědičně náleží šolcovi. Trvale mu obstarávala kovářské práce. Pokud ale kovář provozoval svoje řemeslo pro cizí nebo poddané, platil vrchnosti v úřadě poplatek  z řemesla.